Ve slumech pátého sektoru je mezi řadou opuštěných továrních budov jedna, které se squoteři z celkem jasné příčiny vyhýbají. Z důvodu, který je zřejmý každému, kdo již pronikl do řady nepsaných pravidel zdejšího podsvětí.
Právě zde se totiž ve velké hale plné stánků (některé čas od času, jiné otevřené denně) schází překupníci, pašeráci a obchodníci, kteří mají společné jedno - rozhodně neplatí daně. Jakmile vejdete těžkými kovovými vraty, uvidíte hloučky lidí, kteří mezi sebou mluví, hrají karty, nebo jen sledují televizi. Černý trh se ani zdaleka nepodobá obyčejnému tržišti. Pokud se s někým rozhodnete uzavřít obchod, pravděpodobně vás pozve do jedné z kanceláří v zadním traktu budovy, kde s vámi dohodne podmínky a teprve po zaplacení zálohy vám předá informace o tom, kde si můžete zboží vyzvednout.
Čas od času se starou továrnou ozvou zvuky střelby nebo rvačky. Většinou to nikoho nevzruší ani natolik, aby se podíval kolem sebe. Nepohodlné nebo podezřele zvědavé klienty je třeba odstranit, stejně jako příliš silnou konkurenci. Mezi těmi, kteří se na černém trhu pohybují již delší dobu, panuje jistá symbióza založená na principu "nebudu se starat o tvé věci, ty se nebudeš starat o mé". Spolupráce nastává jen výjimečně a to ve chvílích, kdy se policejní čmuchalové dostanou až příliš blízko, nebo když se naskytne možnost vydělat opravdu velkou sumu peněz.
